Se státem je to jako s rodiči. Jenomže co když je rodič alkoholik a mlátí děti?
Napadlo mě ještě jedno, kratší přirovnání. Se státem je to vlastně jako s rodiči. Nevybíráte si je. Když jsou milující, můžete se na ně spolehnout, jsou vám vzorem, pomáhají vám a podporují vás – ale zároveň usilují o vaši samostatnost – milujete je a jste na ně pyšní.
Někdy se však stane, že rodiče své děti surově tlučou, nebo dokonce zneužívají. Známe výstižné přirovnání “krkavčí matka”. Třeba takoví komunisté ty nejlepší z “dětí národa” zavírali, mučili a dokonce popravovali.
Dnes to není zdaleka takové. Ale obávám se, že náš dnešní stát má spíš blíž k nezodpovědnému pijanovi, který projídá budoucnost, než ke vzornému rodiči. Nás, své občany, považuje za dojné krávy a svou vlastní nezodpovědnost klade na naše bedra. A to se pak, chtě nechtě, projevuje i na nás. A kde pak máme brát optimismus?
