Rubriky
Politický marketing Politika

Pražská kavárna: marketing Miloše Zemana

Prezident republiky Miloš Zeman, stejně jako jeho tiskový mluvčí Jiří Ovčáček v poslední době relativně často používají termín “pražská kavárna”, popřípadě “Pražská kavárna”. Výklad pojmu  zůstával po nějakou dobu nejasný, protože z úst prezidenta ani jeho mluvčího jeho přímá definice nezazněla. Mnozí lidé však obecný význam tohoto termínu implicitně pochopili: jde o prezidentovy názorové oponenty.

 

Později Miloš Zeman termín definoval a tuto definici tento týden zopakoval i jeho tiskový mluvčí. Ten v České televizi přilil pomyslný olej do ohně, když zmínil, že členové pražské kavárny také ke komunikaci používají Twitter.

Pražská kavárna má dvojí tvář, jak prokázala historie, hlavně doba před 2. světovou válkou. První tváří je prvorepubliková pražská kavárna vzdělaných intelektuálů nebo umělců, kteří spolu diskutují. Druhou tváří je druhorepubliková pražská kavárna lidí vyznávajících jedinou pravdu, kterou chtějí druhým fundamentálně vnucovat, a debatu odmítají.

Prvorepublikové elity, druhorepublikový… kdo?

Prvorepublikovou kavárnu (místo, kde se setkávají intelektuálové, elity, myslitelé apod.), tedy Miloš Zeman staví do ostrého kontrastu s kavárnou druhorepublikovou, lumpenkavárnou. Proč pro charakteristiku názorových oponentů nepoužil pan prezident například pojem pražská lumpenhospoda? Důvodem jsou patrně voliči, kteří mu pomohli stát se prezidentem v přímé volbě.

Výzkum agentury Stem/mark 100 dní na hradě – závěrečná zpráva se pokusil definovat typické zástupce skupin lidí spokojených/nespokojených s působením Miloše Zemana ve funkci prezidenta republiky.

Typický zástupce spokojených: muž, důchodce, nad 60 let, Morava, základní vzdělání nebo výuční list, stoupenec KSČM nebo ČSSD, volil Miloše Zemana.

Typický zástupce nespokojených: Žena, 30-44 let, vysokoškolské vzdělání, Praha, stoupenkyně TOP 09 nebo ODS, volila Karla Schwarzenberga.

Důvody zvolené rétoriky

Zde je patrně původ zvolené rétoriky. Předpokládejme, že Miloš Zeman bude v příštích volbách opět kandidovat na post prezidenta republiky a je tedy zapotřebí, aby průběžně sbíral kladné body u svých kmenových voličů. Pokud srovnáme většinové názory a postoje zástupců dvou výše uvedených skupin lidí (byť vnitřně mohou být a v různých směrech jistě jsou velmi heterogenní), je pravděpodobné, že ke kavárenskému prostředí, kde se filosofuje nad kafíčkem, mají blíže ne-voliči Miloše Zemana.

Pokud prezident Zeman označuje lidi, kteří s ním nesouhlasí, jako pražskou kavárnu a členy této široké skupiny spojuje jediná pravda, kterou se fundamentálně snaží vnucovat (dle Ovčáčka např. na Twitteru), posiluje Zeman v jádru své voličské základny jistý pocit vzájemné sounáležitosti či zadostiučinění. Prezidentova slova je totiž možné přeneseně vykládat jako “Já jsem přeci prezident vás, dolních deseti milionů obyvatel”. To, že významná část veřejnosti není s jeho prací spokojena, je pro něj vedlejší. Používáním různých vulgarismů, přehnanou “lidovostí” či neurvalostí totiž cílí na ty, kdo mu dají hlas i příště a kteří jeho chování chápou jako jakýsi spravedlivý boj za lidovost.

Opozice proti kavárně

Tento přístup je patrný i z příspěvků hradního mluvčího na Twitteru:

Facka pražské kavárně.
Facka pražské kavárně.

22. září 2015 byl zveřejněn výše uvedený příspěvek s fotografií shromáždění (dle Jiřího Ovčáčka se sešly 3.000 lidí). S přihlédnutím k času, kdy se setkání konalo, se nabízí otázka, jací lidé se na setkání dostavili. Zřejmě nešlo o lidi, kteří byli tou dobou v práci (tj. lidi zaměstnané či OSVČ), ale o důchodce, nezaměstnané popř. lidi, kteří jsou s výkonem funkce prezidenta republiky spokojeni. V žádném případě nesmíme soudit člověka dle jeho původu, dosaženého vzdělání, věku či pracovní pozice. Na druhou stranu není možné zcela ignorovat výsledky sociologických průzkumů, průzkumů veřejného mínění a ve výsledku také volebních klání.

Je však patrné, že publikum nakloněné prezidentu Zemanovi obecně nefandí “elitám” či “zástupcům kruhů kavárenských”, natož pak prezidentovým oponentům. Tři tisícovky příznivců, kteří ve Frýdku-Místku přišli na setkání s prezidentem, mají tedy být jakousi pomyslnou fackou názorovým odpůrcům prezidenta. Samotný Frýdek-Místek má asi 56.000 obyvatel.

Výzva vědců k toleranci prý hloubí příkopy

Výmluvným příkladem politiky prezidenta České republiky, která místo aby národ sjednocovala, jej rozděluje, je reakce na tzv. Výzvu vědců (Vědci proti strachu a lhostejnosti). Ve veřejně přístupném textu, který podepsalo k 28. září 2015 více než 3.300 vědců a vědkyň a více než 8.500 dalších podporovatelů, tvůrci výzvy – které je možné označit za opravdové elity – vyzývají ke kritickému myšlení, nezískávání laciných politických bodů a pravdivému a objektivnímu informování o skutečnosti namísto zveřejňování senzací a polopravd.

Během tiskové konference si Jiří Ovčáček, mluvčí prezidenta republiky, vzal sám (!) slovo a řekl:

Dovolím si se svolením pana prezidenta v této věci sdělit svůj osobní názor. Tato aktivita pouze prohlubuje příkop mezi takzvanými elitami a českou společností.

V západních zemích by bylo naprosto nemyslitelné, aby tiskový mluvčí hlavy státu sám prezentoval svůj vlastní názor, na který ani nebyl tázán. Bylo by představitelné, aby si mluvčí anglické královny nebo Joachima Gaucka dovolil na tiskové konferenci sám za sebe odpovídat na dotazy?

Přední vědce, kteří se vůbec nevyjadřovali k působení či nepůsobení prezidenta, označil za “takzvané elity” a výzvu ke kritickému myšlení označil za prohlubování příkopu ve společnosti (přeneseně zde osobně cítím odkaz na “třídní boj”). Důvody, proč Jiří Ovčáček tato slova pronesl – a proč se proti nim prezident republiky neohradil – si můžeme pouze domýšlet.

Obávám se však, že jejich pojmenování by pouze prokázalo, že ani pan prezident ani jeho mluvčí nemají zájem podniknout kroky vedoucí k opadnutí vášní, ale naopak svou rétorikou přilévají olej do ohně. Namísto mírnění obav obyvatel republiky z důsledků uprchlické krize a návrhu konstruktivních řešení se děje pravý opak.

Standarta Zemanova a Masarykova

Dalším impulsem pro rozvíření diskuse o tzv. pražské kavárně byla akce recesistické skupiny Ztohoven. Minulý týden její členové sňali ze stožáru standartu prezidenta republiky a místo ní vyvěsili rudé trenýrky.

Tato akce poukázala jednak na tristní zabezpečení Pražského hradu, poskytla však také další téma pro diskusi. Výměna jednoho ze symbolů prezidentského majestátu za kus oblečení je bezesporu aktem šokujícím. Skupina Ztohoven však svůj čin odůvodnila tím, že je zapotřebí upozornit na některé aktivity Miloše Zemana, za které by se měl stydět (např. účast na vojenské přehlídce v Pekingu, hradní angažmá pro člověka bez bezpečnostní prověrky, návštěvy prezidenta Putina, vulgarismy vyřčené v přímém rozhlasovém přenosu apod.)

Mám důvod si myslet, že aktivity prezidenta republiky Miloše Zemana nepřispívají ke sjednocování společnosti a sbližování jejích členů a že jejich dopady jsou přesně opačné. Kroky skupiny Ztohoven však neschvaluji. Zároveň je ovšem nutné vnímat je v určitém kontextu doby: Dovedeme si například představit, že by se nějaký aktivista pokusil učinit něco podobného v době, kdy byl prezidentem Tomáš Garrigue Masaryk nebo Václav Havel?

Pražská kavárna se fašizuje: výrok jako z Kremlu

Reakcí na výměnu standarty (se kterou, jak již bylo uvedeno výše, nesouhlasím), byl následující výrok Jiřího Ovčáčka na Twitteru:

Pražská kavárna se prý fašizuje.
Pražská kavárna se prý fašizuje.

Výrok však prakticky nekoresponduje s definicí slova fašismus. Byla v tomto případě například násilně potlačena opozice?

  • nacionálně šovinistické a rasistické hnutí spojené s totalitní formou vlády
  • politický režim původně nastolený v Itálii (B. Mussolinim v r. 1919), založený na diktatuře jedné strany, agresivním nacionalizmu, potlačování občanských svobod

Slovník cizích slov

a political philosophy, movement, or regime (as that of the Fascisti) that exalts nation and often race above the individual and that stands for a centralized autocratic government headed by a dictatorial leader, severe economic and social regimentation, and forcible suppression of opposition

MerriamWebster Dictionary

Jsme s kavárnou, proti ní nebo vedle ní?

Připomeňme tedy ještě jednou, co je to ona pražská kavárna podle Jiřího Ovčáčka: “Lidé vyznávající jedinou pravdu, kterou chtějí druhým fundamentálně vnucovat, a debatu odmítají.”

Nicméně jak můžeme interpretovat krok, kdy na výzvu ke konstruktivnímu dialogu odpoví hradní kancelář tím, že “Takzvané elity zvětšují příkopy mezi sebou a zbytkem společnosti?” Je například toto postoj otevřený diskusi?

Obávám se, že postupem času se pod pojem pražská kavárna začnou zahrnovat všichni prezidentovi více či méně nepohodlní oponenti. Označení pražská kavárna tak vytváří skupinu “jednotný nepřítel”, která ještě sehraje v politickém boji velmi důležitou roli. Takový přístup je velmi populistický a zároveň velmi účinný. Pražská kavárna je pojem, který bude vždy po ruce a vždy jej bude možné použít k tu více, tu méně mlhavému označení každého, u koho se to v danou chvíli bude hodit.

Podtextem, jakýmsi leitmotivem celé takové komunikace bude sdělení:

Já jsem s vámi proti kavárně – proti všem, kdo by vás nutili nadmíru přemýšlet, trápit se s hledáním nejlepších, někdy však velmi obtížných řešení. Já jsem s vámi proti všem, kteří nepatří k vám.

Pojem pražská (lumpen)kavárna nesjednocuje, ale rozděluje naši společnost více, než se na první pohled zdá. Reprezentuje tedy kondenzovaně přesný opak toho, co by měl prezident republiky činit a co sliboval.

Autor: Jan Petrtyl

Jan Petrtyl (bez politické příslušnosti) je marketér a ekonom. Spolupracuje s akademickou sférou. Zajímá se o aktuální politicko-ekonomické dění, váží si svobody a práva.

Tento web založil jako zápisník, ve kterém komentuje současná témata, která zaznívají ve veřejné diskusi.

Příspěvky na tomto webu nevyjadřují názory institucí, se kterými autor spolupracuje.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *