Náš vztah k EU? Nezaměňujme národní zájmy za zájmy lobbyistů!
Často slýcháme, že směřování EU se neshoduje s našimi zájmy. Pozorně se podívejte, zda je člověk razící takové teze skutečně nezávislý, nebo zda za ním v pozadí nestojí nějaký větší, čistě subjektivní ekonomický nebo politický zájem. Ať tuzemský nebo zahraniční. Aby toho nebylo málo, bohužel, obranu EU nám její vrcholní představitelé často nijak neusnadňují.
Co je náš národní zájem
Za náš národní zájem považuji především bezpečnostní zajištění existence našeho státu. Dále jde o udržení a kultivaci demokratického státního zřízení, odpovědné nastavení právního rámce a vymahatelnost práva. Pod to zahrnuji i institucionální zajištění funkce smíšené ekonomiky s převažujícím vlivem tržních sil. Existují i další významné kategorie, ale výše uvedené jsou zcela klíčové.
Stručně řečeno, je nutné definovat náš národní zájem na co nejvyšší úrovni. Tak, aby byl platný a užitečný pro všechny, bez rozdílu. Jakmile se začnou za národní zájmy považovat partikulární a čistě privátní cíle, je zle. Proč? Protože nás někdo začíná vodit za nos.
Co nejsou naše národní zájmy
Dovolte příklad. Je v našem národním zájmu, aby dřevěné ploty mohly být natřeny jen jedním druhem barvy, který vyrábí jen jedna firma? Těžko, a každý to vidí. Stejně tak není naším národním zájmem, aby se jako národní zájem prosazoval jistý druh technologie pro výrobu elektrické energie, ze kterého bude bez výběrového řízení profitovat jedna nebo dvě firmy. A zvýší se tím závislost na bezpečnostních hrozbách – Rusku nebo Číně.
Také není naším národním zájmem, aby se naši politici nesměli stýkat s mírumilovnými mnichy. A rozhodně není naší národním zájmem klamat veřejnost tím, že budeme vydávat skupování prosperujících firem (akvizice) za investice.
A už vůbec není naším národním zájmem zpochybňovat naše členství v EU a NATO.
Vystoupit z EU? A co osamostatnit Jihočeský kraj? Nebo jen Budějovice?
Petr Kolář na jedné diskusi s občany přeneseně řekl, že výzvy je zapotřebí konstruktivně řešit, nikoli na ně rezignovat. Nejsme-li spokojeni s některými kroky, které dělají bruselští politici, tedy naši (!) politici, dejme jim to najevo. Jako třeba tehdy, když je J. C. Juncker opět zcela mimo.
With the death of #FidelCastro, the world has lost a man who was a hero for many. https://t.co/u0ULZoG8Fl
— Jean-Claude Juncker (@JunckerEU) 26. listopadu 2016
Řešením není méně EU, ale lepší EU. Stejně tak jako není řešením EU opustit, není řešením toho, že ještě není dálnice do Budějovic nebo výstupy Miloše Zemana, opustit ČR. A mít pak v Jihočeské republice za nejvyššího představitele pana Zimolu.
Že se státy neshodnou? Ale shodnou. Jako byty v domě. Záleží na čem
Na naší politické scéně se začínají čím dál tím víc ozývat myšlenky, že EU je třeba zmenšit nebo opustit. Že společnou řeč její státy nenaleznou nikdy, že ji nalézt nemohou. Je to účelová lež. Stejnou řeč přece hledají lidé těžko vždy. Věří snad někdo, že se jednomyslně vždy shodnou všechny partaje v jednom bytovém domě? Asi sotva. Mají ale jeden společný zájem, a na tom se shodnou: Aby se jim v domě dobře bydlelo. Proto si nastaví základní společná pravidla. Mají své byty, které si zařídí podle svého. Tam si každý může dělat, co chce, pokud neruší ostatní. Stejné je to v Evropě.
To, že někteří politici jsou ovládáni lobbyisty, neznamená, že selhala Evropa. Ne. Selhávají pouze oni. Přejeďte hranice. Jsou tam jiní lidé? Ne. Jsou v podstatě stejní jako my. Možná, že některé dílčí věci dělají jinak. Samozřejmě. Ale ani Texasané nejsou identičtí s obyvateli Virginie. Nebo Floridy.
Paví ocas, hrozný zpěv
Dávejme proto mimořádný pozor na to, co který politik říká. A třeba i ten, který do politiky vstoupil minulý týden a tváří se jako pozlacená elita. Dávejme pozor na to, kdo za nimi stojí. Jedno šumavské přísloví totiž říká:
Nenech se zmást kočičinou. Hlava se lísá, ale drápy rvou.
Na dva či tři skvělé výroky, které lze podepsat, pak připadá jeden, který je natolik závažný a nebezpečný, že neguje vše ostatní a spouští alarm. A to zcela realisticky.
Za milými řečmi se tak může schovávat cesta do Ruska. Nebo do Číny.
Foto: European Parliament “Looking forward” via photopin (license)
