Má-li naše demokracie nedostatky, musíme překonávat ty nedostatky, ale ne překonávat demokracii

Pan J. Pitron na Facebooku položil anketní otázku, zda souhlasíme s tvrzením, že:

Demokracie má své chyby, protože občané mají své chyby.’ (…) ‘Má-li naše demokracie své nedostatky, musíme překonávat ty nedostatky, ale ne překonávat demokracii!’

Tomáš Garrigue Masaryk

Problém je, že demokraticky lze i ztratit svobodu. V zásadě je možné s anketním tvrzením souhlasit. Dodal bych však, že nutnou, nikoli postačující podmínkou pro dobře fungující a zejména udržitelnou demokracii, je jakási minimální potřebná úroveň demokraticky zvolených zastupitelů. Demokracie je vzácná a důležitá, a tak bychom k ní také měli přistupovat.

Obrovským rizikem pro demokracii jsou politici, kteří na vývoj společnosti hledí především prizmatem (často méně než čtyřletého) volebního cyklu. S tím pak úzce souvisí nesystémovost přijímaných opatření, rušení přijatého (předchozí garniturou), velmi chabá stálost prostředí a s tím související nejistota pro lidi, kteří pak následují ty, kdo jim jsou schopni a ochotni nabízet krátkodobá a líbivá řešení.

Při sledování dění (například) v našem Parlamentu mám často o demokracii strach. Vždyť neměli by právě naši volení zástupci být těmi nejušlechtilejšími z nás, kterým jde především o principy, díky kterým objevují právo a popisují jej, kodifikují a uvádí v obecnou známost? Namísto toho se na různých úrovních často setkáváme s matením pojmů, obcházením pravidel a dokonce i s tím, že naši zástupci vůbec nerozumí tomu, co a jak pro nás vlastně mají spravovat.

Bohužel však do jisté míry zřejmě platí, že úroveň volených odráží úroveň voličů. Prvním krokem k nápravě by tedy mělo být to, abychom my sami, občané, pečovali o demokracii formou, kterou můžeme. Abychom se neuzavírali před světem a situací sami do sebe na chatách a v rodinách.

Zdánlivě s tímto problémem následující nesouvisí, ale… Smějme se na ostatní, neomlouvejme však poklesky, které vidíme, ale vlídně na ně upozorňujme. I kdyby šlo o pouhé předbíhání ve frontě. Vždyť jakou cítíme marnost, když někdo s “ostrými lokty” působí na úkor druhých bez jakéhokoli povšimnutí? Dobrou společnost dělají dobří občané.

Zlepšujme, co můžeme. Pokud se lidé mezi sebou budou cítit lépe, je to první krok, aby vůbec něčemu chtěli a mohli naslouchat.