Kdy byl náš národ naposledy rozdělen tak jako dnes?
Tak si říkám, kdy byl naposledy náš národ tak rozdělen jako je tomu dnes? “50 % pro Zemana, 50 % proti” nebo “sluníčkáři vs. uvědomělí” jsou jen nálepky něčeho mnohem hlubšího.
Trochu se obávám toho, že odlišné socio-demografické charakteristiky příslušníků jednotlivých táborů mohou poskytnout účinné palivo všem, kdo populisticky mluví k frustrovaným, neúspěšným a hořkostí zdecimovaným lidem, kteří přes evidentní zlepšování stavu vůkol nevidí osobní perspektivu, popřípadě komusi cosi závidí. Třeba i Západu, protože jim nezajistil to, co čekali. Měli to však čekat především sami od sebe.
Nálepkou kavárna to začíná a otevřeným třídním bojem to možná bude končit. Kádrování, křik, násilí a výhružky jsou jednomu táboru očividně bližší.
Ptám se: kdo na tomto rozdělování má zájem, komu prospívá a kdo ho živí a podporuje? Z čeho a odkud na to jdou peníze a kdo tahá za nitky?
Kdy se budeme muset opět bát říkat své názory?
Kdo z politiků na tento stav upozorňuje a kdo zarytě mlčí, popř. přilévá olej do ohně?
To jsou podle mě podstatné otázky.
photo credit: Avant la confrontation via photopin (license)
