Kam až je ochoten zajít Jiří Ovčáček?
Je to přibližně rok, co Jiří Ovčáček sdělil každému, kdo o to stál, že (cit.) “Pražská kavárna se fašizuje”. Ono tvrzení mě tak udivilo, že jsem o něm tenkrát napsal článek. To, co však následovalo během následujícího roku, mnohým skutečně vyrazilo dech. Kam až je ochoten tiskový mluvčí zajít? Kde jsou jeho limity?
Můj dobrý kamarád mi jedou řekl, že je až ironické, do jaké míry je Miloš Zeman přesným opakem prezidenta, jakého bychom si přáli. Já dodávám, že stejně tak je i Jiří Ovčáček naprostým opakem důstojného tiskového mluvčího. Je to jako z nějakého absurdního dramatu. Člověk, který pracoval pro Haló noviny nyní vlastně jistým způsobem kádruje (viz jeho narážky na předky vnučky Ferdinanda Peroutky), Českou televizi nazývá televizí československou (ČST) atd. Kdo má zájem, vše uvidí na jeho twitterovém účtu.
— Jiří Ovčáček (@PREZIDENTmluvci) 5. října 2016
Samolibost na steroidech
Pan Ovčáček, zdá se, zvolil strategii, při které se snaží trumfovat sám sebe. Vždy přijde s něčím ještě kontroverznějším, s něčím, co jeho (respektive prezidentovy) názorové oponenty spolehlivě zvedne ze židle. Jeho jednání se pravidelně setkává s urážkami, nadávkami, povzdechnutími, kritikou a nelibostí. Ty mají formu komentářů k jeho tweetům, článků v médiích, bouřlivých diskusí atd. Situace došla tak daleko, že mu někteří lidé slibují nafackování, pokud se s ním potkají na ulici. A to všechno je voda na jeho mlýn. Právě tím on živí své pohádky o “třídním boji” mezi lumpenkavárnou a všemi ostatními. Právě tohle ho baví. To má rád.
Když nás nemilují, tak budeme žít z jejich nenávisti
Nenechme se mýlit. I v panu Ovčáčkovi je zrníčko světla a pravdy. Je člověkem, a tak má dar rozlišovat, co je dobré a co špatné. Dobře ví, co dělá. Z nějakého zvláštního důvodu ho uspokojuje, když vyvolává kontroverze. Upřímně: Churchill sice říkal, že kdo v mládí nebyl socialistou, neměl srdce, ale kdo nebyl ve stáří konzervativcem, neměl rozum. Jenomže psát do Haló novin, to je trochu jiná káva. O mladém člověku to něco vypovídá. Je to cejch.
Nenechme se mýlit. I v panu Ovčáčkovi je zrníčko světla a pravdy. Je člověkem, a tak má dar rozlišovat, co je dobré a co špatné. Dobře ví, co dělá.Když pana Ovčáčka Martin Veselovský v DVTV s touto etapou jeho života konfrontoval, Jiří Ovčáček se tehdy na nějakou zvláštní odpověď nezmohl. Nechtěl se k tomu vracet. Je to s ním jako s Milošem Zemanem. Ví, že úrovně západních politiků nikdy nedosáhne. Nemám mu to za zlé, zkrátka na to nemá. Mám mu za zlé, že se kvůli tomu přimkl “k temné straně”. Stejné je to s panem Ovčáčkem. Když nemůžeme zpívat s anděli, musíme výti s vlky. S těmi východními.
Kam až to všechno dojde?
Upřímně řečeno: samozřejmě nevím. Doufám, že po příštích prezidentských volbách si bude pan Ovčáček muset hledat jiné místo. Určitě ví, že pokud vyhraje někdo přijatelný pro onu “lumpenkavárnu”, on si bude muset balit kufry. A kde by pak sehnal místo? Kdo ví. Proto se bude jistě hodně snažit, aby se na hradě udržel tak dlouho, jak to půjde. Svá zadání plní perfektně. A zdá se, že je i zdobí svou invencí. Jisté je jedno. Ten člověk musí být ve skrytu duše velmi nešťastný. Asi tak jako hlavní hrdina románu Obsluhoval jsem anglického krále: i když měl miliony, opravdový milionář to nebyl.
photo credit: znichka.footage Traffic Lights at Road Crossings – Creative Commons Footage via photopin (license)
